Zde najdete reportáž Jarmily Hrubé z našeho
2. SRAZU SBĚRATELŮ POHLEDNIC PSŮ
Sraz se konal 17. – 18. května 2008 v penzionu Selský dvůr v Daňkovicích u Sněžného na Vysočině. Bylo přihlášeno 18 lidí s noclehem, 1 bez noclehu, cca 3 podle situace a 1 návštěva jako překvapení. Nocleh byl dopředu zajednán stejně jako místnost k posezení, peníze vybrány, základní informace účastníkům předány. Toliko k strohým faktům.
A teď už méně oficiálně:
Troufnu si říct, že se loňský sraz vydařil, takže jsme se snažily, aby to vyšlo i letos a naopak se ještě vychytaly chybky, kterých jsme se loni dopustili. Tedy mluvilo se jen o jediné – a to o chaotickém přebírání pohledů hned po příjezdu jednotlivých účastníků. Tak jsme se na to letos soustředily a bylo to až komické – jakmile se u někoho mihnul pohled, ihned byl kárán, že ještě nejsme všichni a že se to nesmí! Prošlo to jen Martě s jejími „klubovkami“. Jak se ukázalo s blížícím se srazem, místo pobytu bylo sice tak nějak uprostřed republiky, ale hůře dostupné pro nemobilní tj. ty, kdo nejeli autem. Což znamenalo, že jsme se sjížděli téměř 4 hodiny, že si někdo bral na konec cesty taxíka nebo se několik km prošel. Když dorazily poslední sběratelky, bylo odpoledne cca půl třetí. Do té doby se všichni seznámili, ubytovali se na pokojích a poobědvali. Takže se povedlo předejít zmatkům. Poněkud horší to bylo s organizací ze strany personálu, pan správce teprve přemýšlel, které pokoje nám dát a do místnosti, kterou jsme měli mít jen pro sebe, neustále vstupovali lidi k nám nepatřící, usedali, aby byli poté zase vyhozeni. Nutno říct, že budova penzionu bylo pro příchozivšího takové malé bludišťátko, takže po rychlém kolečku s panem správcem a ukázkou pokojů, jsem pomalu nevěděla, odkud jsem vyšla. Časem se to ale dalo naučit. Místnost, kde jsme seděli a která byla vlastně taková velká prosklená veranda, byla pak na naši radu označena cedulí Uzavřená společnost, což už všechny k nám nepatřící odradilo ke vstupu až na večerní výjimku „potápěče“ (tak na nás působil cyklista alkoholově poněkud upravený). Současně s námi byla v penzionu ubytována parta lidí se psy, kteří tam také všelijak bloudili. Tak bylo s podivem, že se to při takovém evidentně běžném velkém provozu ještě nenaučil personál pružně řešit. Soutěže se psy probíhaly v době, kdy jsme se sjížděli, takže jsme v očekávání dalších a dychtiví po stravě, místnost neopouštěli, a bohužel to tedy neviděli. Počasí nám přálo, bylo teplo a sucho. Když už tedy byli opravdu všichni na svých místech a mohlo se začít s pohlednicovými rošádami, nastal nový problém. Ano, byli jsme tam všichni, kteří přijet chtěli, ano, už jsme se představili, pohovořili, trochu se poznali, vše perfektní – ale jak dál?????? Komu nabídnout pohlednice, v jakém pořadí, z které strany? Prakticky neřešitelný oříšek. Padaly i takové návrhy jako udělat si aukci (jsme prostě někteří už Aukrem trochu deformovaní), ale to se neujalo, a protože jakýkoliv systém měl své slabiny a nikdy nemohl být spravedlivý ke všem, tak se už prostě přešlo do sběratelské živelnosti a aktivitě jednotlivců. Tak jako minule – někdo doubly sebou měl, někdo třeba i krabici, někdo nic, ale to vůbec nebylo podstatné. Troufnu si říct, že podstatné bylo něco pro svou sbírku získat a že se to všem podařilo. Že se vždycky vyplatí vzít sebou jakékoliv přebytečné pohledy. Že jsem viděla, že někomu chyběly ještě dříve vydané série Kleinwächter, Šimek apod., že stále některým chybí nějaké kousky od našich starých vydavatelství (Pressfoto, Panorama apod.) a že si i pár poničených pohledů, které mi bylo líto vyhodit, ode mě někdo zdarma vzal – to je prostě důkaz, že nikdy netušíte, co komu ještě může chybět. Samozřejmě že si vedle toho lidi předávali, co měli slíbeno, co už nemělo smysl posílat poštou, nebo něco od někoho, kdo se nemohl zúčastnit a naopak. Zkrátka transakce všeho druhu. A to jsme už věděli, že jedna velká
věc nás ještě čeká. Když jsme tedy relativně skončili tuto fázi (na pohledy ale stále někdo koukal), tak se někdo šel projít ven a okouknout psiska, se kterými jejich majitelé ponejvíc seděli vzadu za penzionem na venkovních lavicích, kde se peklo sele. Tak především Marta šla nafotit jednoho psa a bude z toho zřejmě klubová pohlednice s upomínkou na sraz. Fotilo ale víc lidí více psů. Někdo se šel i trochu projít po okolí. Následovaly také objednávky zmrzlinových pohárů či kávy. Takové trochu klidnější chvíle před „bouří“. Ještě však došlo k plánované akci „Téma srazu – mých 10 nej“. Chtěla bych všechny účastníky srazu pochválit, že se na to připravili, že nad tím přemýšleli a že se s ostatními podělili o své zážitky či zkušenosti. Každý to pojal po svém, každý nějak jinak, někdo ukazoval a povídal, někdo to popsal do albíka, někdo to měl „no comment“, Někdo měl jen ČB, někdo jen jednoho vydavatele – fotografa, někdo pohledy všelijak okousané a poničené, leč drahocenné svým původem a dobou, někdo alespoň jednoho zástupce oblíbeného plemene, byla tam i ukázka pohledu příšerného. Bylo to pestré a pro příští rok zase nějaké téma vymyslíme. Po této poklidné části se už čekalo na poslední účastnici srazu. Všichni už věděli, že přijede chovatelka a nyní již bývalá sběratelka, která rozpouští sbírku a veze ji na sraz. Opět se řešilo, jak to bude probíhat. Nutno říct, že nenastala zběsilá rvačka a boxování o vybraná plemena či motivy a že jsme se dopředu trochu domluvili na postupu. Že k určitým plemenům, která preferuje více lidí, si půjdou nejdříve jejich vyznavači, pak teprve ostatní. Nahlašovala se tedy plemena a sběratelé, ponejvíce to byli dobrmani, NO, chrti, dogy, molosi a pudlové! Když dotyčná přijela, šli jsme se nejdřív podívat na její „pejsky“. Byli to dva Tosa inu a 2 Brazilské fily. Nádhera! Psi byli mezi nás až na jednoho vpuštěni a byli úžasně kamarádští, všichni jsme si je hladili a obdivovali (jeden z nich právě vyhrál celou výstavu). A pak se nanosily krabice se sbírkou a vrhli jsme se na to. To bylo skutečné sběratelské šílenství. Nikdo nedělal nic jiného, než že zaujatě prohlížel hromádky pohledů a odkládal si stranou. Někdo měl hromádky menší, někdo obrovský komín. Asi to záviselo i na velikosti sbírek nebo na finančních možnostech, i když v závěru se ukázalo, že někdo pak už neměl ani na pivo, další si domlouval platbu na účet apod. Nemám změřeno, jak dlouho to trvalo, ale fakt je ten, že se lidi přesunovali, vzdychali a lamentovali, šli zaplatit, ale pak ještě stejně nakukovali znovu do krabiček i vyndaných hromádek, které byly neprodané. Pak se postupně trousili ke stolu osvěžit se, dát si cigárko a začali si prohlížet úlovky druhých. Tím sice zjišťovali, co jim uniklo, ale jestli je můj postřeh správný, tak na každého se dostalo, každý získal něco, co mu třeba druhý mohl závidět, ale současně i naopak, takže spokojenost byla všude. Nakonec někteří i něco ze své hromádky popustili sousedovi, protože zjistili, že to asi mají nebo se dohodli, že až to doma zjistí, tak to někomu přenechají. A kdo si pohledy zapisuje (jako já) nebo skenuje, tak ho doma čeká ještě spousta práce. Ovšemže té příjemné.
Pak se sedělo a povídalo, paní chovatelka se s námi rozloučila, protože časně ráno odjížděla na další výstavu, odpadávali pak ti, kdo byli více unaveni a v závěru nás tam zůstalo 8 nejvytrvalejších v náladě veselé a s vtípkami a srandičkami na téma Aukro nebo kupování dárků podle počátečních písmen (zaperlila Marta s akvaristickými brýlemi). Je to opět pasáž těžko popsatelná, jsou to hlášky náročné na bránici, které mají svou sílu v dané chvíli. Skončili jsme tak akorát, v jednu hodinu nám bylo řečeno, že se místnost uzavírá a my byli tak nějak už celkem ochotní jít spát. Tak jsme si dali dobrou noc a rozptýlili se do pokojů. Snídaně byla už v 8 hodin, dali nám ji do tzv. sklípku a dovolila bych si jednu poznámku – byl nám poskytnut jen sladký čaj a nebyla káva, což považuju za nedostatek. Jinak bych jídla zde podávaná ohodnotila kladně a ceny taktéž. Ani u snidaně se nesedělo mlčky, líčily se různé příhody se zvířaty, zkušenosti s chovateli a při tom se postupně někteří loučili a odjížděli, to podle způsobu a dostupnosti dopravy. Cesta byla asi horší pro všechny, protože intenzívně od rána pršelo, ale všichni v pořádku dojeli a jistě jako my si ještě líčili zážitky ze srazu.
Já osobně ho hodnotím jako povedený a těším se na další příští rok.
Jarmila
P.S. Trocha statistiky :)
Celkový počet účastníků včetně partnerů: 18
Celkový počet sběratelů psů: 15
Celkový počet nocležníků: 15
Celkový počet mužů: 2 (1 sběratel)
Celkový počet sběratelů z Čech: 9
Celkový počet sběratelů z Moravy: 6
V reportáži jsem kromě Marty nepoužívala žádná jména naprosto vědomě, protože nevím, zda by to dotyčným nevadilo.
NA ZÁVĚR BYCH ZDE RÁDA DOPSALA, ŽE POKUD MÁ NĚKDO Z VÁS JEŠTĚ NĚCO KE SRAZU A RÁD BY TO ZVEŘEJNIL, TAK MI SVÉ PŘIPOMÍNKY POŠLETE NA MAILÍK A JÁ JE ZDE PŘIDÁM.
KATKA
TAK A TEĎ JDEME NA FOTKY, KTERÉ JSME POŘÍDILY