3. Sraz sběratelů pohlednic psů

Přináším vám souhrn zážitků, poznatků a fakt z 3.srazu sběratelů pohlednic psů. Na úvod musím zkonstatovat, že nevím sice, zda vás potěší, pobaví a ukojí zvědavost nepřítomných, já ho ale píšu s velkou radostí, protože je důkazem, že se prostě konal. A za to bych všem, kdo přijeli, chtěla poděkovat.
Tak jako roky předešlé, ne všichni, kdo by se rádi zúčastnili, měli tu možnost – někomu do toho vstoupily pracovní povinnosti či jiné podobné závazky, rodinné či zdravotní problémy, studium či dokonce svatba. A to takovým způsobem, že někdy nebylo zbytí i přes již zaplacený pobyt. Ať už to bylo opravdu vážné či z menšího zájmu, nemám právo posuzovat, jen to bych ještě chtěla k tomuto napsat – snad po přečtení této reportáže trochu zalitují a přijedou třeba příště.
Nyní ale už konkrétně k akci. Sraz se konal v penzionu Pod Štramberkem, nacházejícím se ve Lhotce u Telče. Místo bylo vybráno bez jakýchkoliv známostí a referencí, prostě podle kontaktu na netu a s trochou intuice, že by se mohlo líbit. Samozřejmě i s ohledem na kapacitu, ceny a umístění. Doba příjezdu se stanovila cca mezi 12. a 13. hodinou, ale nebyla nijak závazná a povinná. Jen jsme opět chtěli, aby pohlednicové šílenství propuklo pokud možno za účasti většiny. Sjížděli jsme se o něco déle a až na jednu výjimku se na všechny počkalo. Jak se ukázalo, penzion jsme pro tento den a na tuto noc zabrali sami. Počasí nám příliš nepřálo, takže odpadlo sezení venku, které bylo k dispozici, zbyla nám ale takřka celá hospoda a kompletně celý salonek. V restauračce jsme se tedy po příjezdu naobědvali a přesouvali se do salonku. Katka přijela dřív a byla seznámena se všemi pokoji na patře. Pak jsem je společně s ní obešla a navíc i dva v přízemí v přilehlém domku a provedly jsme rozdělení lidí do pokojů. Vzhledem k tomu, že někteří nepřijeli, nebylo ani vše obsazené a bylo jistě příjemné, že jsme se tam pohybovali jenom my a nikdo cizí. Personál penzionu pro nás viditelný byl zastoupen jediným člověkem – takže výčepním, číšníkem i ubytovatelem v jedné osobě. Pán byl velice svérázný, ale to si po čase každý zvykl a nebyl problém. Mohlo se platit hned nebo na futro. Ceny byly velmi přijatelné, jídla ne v příliš velké škále výběru, leč chutná a rychle připravená (zde byla druhá osoba personálu). Poté, co jsme potěšili naše žaludky, netrpělivě jsme čekali na poslední opozdilce a šli je vyhlížet před dům. Při té příležitosti jsme pátrali po živém psovi, který by mohl eventuelně být vyfocen na klubovou pohlednici. Jak už název vesnice napovídá , Lhotka byla malá obec s malým výskytem psů. Jednoho jsme sice objevili hned naproti a byl to dokonce pes čistokrevný – bernský salašnický pes – bohužel měl jednu vadu, nerad se fotil a chvilku neposeděl či nepostál. Záběry tedy byly rozmazané anebo se značně nevhodným pozadím. Zkoušel se pak nafotit další, plemene neurčitého, ale nejsem si jistá, zda nějaký záběr bude použitelný. Druhá věc, která se uskutečnila venku, byla tradiční hromadná fotka. Vznikalo samozřejmě po celou dobu venku i vevnitř mnoho fotek dalších. Pak jsme se přemístili zpět do salonku a začaly výměny, koupě a prodeje pohledů. Tato fáze měla obvyklý průběh tj. naprosto nekoordinovaný a těžko popsatelný. Nakoupili jsme si nové české série u Marty a Dáši, předali si, co bylo domluveno předem a dalšími výměnami v naturáliích (pohled za pohled) či peněžních (pohled za peníz) J získali přírůstky do svých sbírek. Opět někdo dovezl krabičku, hromádku, paklíček nebo vůbec nic, zkrátka dle svých zásob a možností, ale opět každý něco získal a kdo měl, tak udal. Záběry z takových momentů jsou záběry lidí pohroužených nad stolem do pohlednic, fascinovaných jedinou věcí a nevnímajících nic. Po určitou dobu jsou osvěžení, počasí, partneři – doprovod, mobily a jiné rušící prvky naprosto opomíjené, sběratelé jsou v jakémsi transu. Teprve po vyčerpání možností prohlížení donesených pohlednic tato fascinace opadá. To však byla 1.část a druhá na nás čekala. Ačkoliv letos nikdo sbírku nerozpouštěl, přece nás čekala ještě velice pěkná a velká porce pohlednic! Jako poslední dorazila Lída a vrhla na stůl dvě velké krabice a štos kalendářů, a tím šílenství vyvrcholilo. Opět se vedle každého tvořily komínky a opět naše peněženky zaúpěly, byť byla cena velice příjemná. Opravdu si ale nikdo nestěžoval, možná jen tak na oko, jak bude chudý a o chlebu a vodě, ve skutečnosti ovšem sběratelská dušička jásala. Pak jsme si zase ukazovali, co kdo ulovil a opět tam každý měl něco, co neměli druzí. Pak jsme už měli čas povečeřet a popít a popovídat si. Teprve až na závěr došlo na předem vyhlášenou prezentaci letošního tématu – „Nejhezčí voříšek“ a „Exotická země původu vydavatele či plemene“. Příspěvky měli všichni. Někdo byl stručný a vybíral na poslední chvíli, někdo si připravil ukázku i s textem, někdo s delším projevem, byl tam předveden voříšek i na mobilu a v jednom případě se dokonce dvě sběratelky trefily do stejné pohlednice. Je pěkné sledovat jednotlivé rozdílné „pohledy na pohledy“, co se komu líbí, čeho si cení, co ho zaujalo. Následovala pak už jen zábava veselá až rozjuchaná, konzumace alko i nealko, diskuze sběratelské i vtípky a vyprávění všeho druhu. Postupně jsme pak dle únavy odcházeli do pokojů s tím, že se sejdeme po osmé hodině na snídani. Ta nebyla zase nijak vydatná a malý kaz byl s objednávkou kávy, to nám ale náladu nevzalo a hodně srdečně jsme se loučili a těšili se, že se zase za rok sejdeme. Ze setkání budeme mít pěkné vzpomínky, hodně fotek, CD se skeny takřka kompletní české produkce, jednu místopisnou pohlednici s čerstvým razítkem, samozřejmě  mnoho přírůstků do sbírek a také jednu originální fotku s textem upomínajícím na 3.sraz, kterou nás všechny podarovala Monika. Naopak penzion má na nás také památku – zápis do jejich pamětní knihy.
Byl to vydařený víkend.

A ještě trocha statistiky:

Celkový počet účastníků včetně partnerů: 17
Celkový počet sběratelů psů: 13
Celkový počet nocležníků: 15
Celkový počet mužů: 4 (partneři)
Celkový počet sběratelů z Čech: 8
Celkový počet sběratelů z Moravy: 5
…a 1 pes

P.S. Ještě bych chtěla poděkovat našim partnerům, kteří s námi sdílí nejen naši sběratelskou vášeň, ale jsou i ochotni nás  doprovázet, a ještě dělat řidiče, fotografy a pomocníky.

Autorem referátu je Jarmila , Fotograf je její přítel Robert - taky vymyslel ty fantastické úpravy :)

Já osobně bych chtěla poděkovat VŠEM účastníkům zájezdu a věřím že se sejdeme i příští rok :) Katka

Tak a hurá na fotky:

Celkem normální fota najdete ZDE

To co jen tak někde neuvidíte najdete ZDE